Jak jsme začínali...

Není pochyb o tom, že Česká republika se řadí ke státům vyspělé západní civilizace. Pokud by snad někdo nesouhlasil, připomínám, že jsme platnými členy Evropské Unie a od 1. ledna 2008 se rozšiřuje Schengenský prostor o naše území.
Rok 1989 přinesl každému z nás jiné možnosti a příležitosti. Záleželo a stále záležet bude především na naší vlastní schopnosti reagovat rychle a správně na změny, které život přináší a vývoj společnosti doprovází. Jsem ta, kterou rodiče nevodili ani do kostela a ani mi nic neřekli o Chartě 77. Přesto nebyli komunisté. To, že angličtina je komunikační jazyk většiny tzv. vyspělého světa jsem poznala až podle toho, že okamžitě v listopadu 1989 začali přijíždět na fakulty českých vysokých škol profesoři z emigrace a přednášeli v angličtině. Připadlo mi samozřejmé, že budu trávit veškerý volný čas studiem angličtiny a „jednou“ jim budu rozumět. Má motivace byla tak silná, že jsem intuitivně přišla k závěru studovat angličtinu v anglofonní zemi...Do Anglie jsem už odjížděla jako majitelka čerstvého živnostenského oprávnění a s podnikatelským záměrem, který realizuji již více než 10 let.
Poslední prognózy říkají, že do padesáti let bude svět „plný“ Číňanů a představte si, že já už dávno umím „první“ čínská slovíčka. Opět se budu opakovat v tom, co mi přišlo přirozené. A sice, že začnu komunikovat čínsky, když „každá“ třetí restaurace v Praze je čínská restaurace. Uvědomila jsem si, jak vynikající příležitost ke konverzaci mám a jak velkou radost udělám obsluze, když vyjádřím spokojenost se službami a obdiv k její pracovitosti v jejich rodném jazyce.

A tak se kruh uzavírá, Číňani přijíždějí k nám do České republiky zakládat nejenom restaurace, ale dnes i non-stop obchody se smíšeným zbožím, aby díky vrozené pracovitosti umožnili svým dětem žít v blahobytu a svobodě západního světa a aby jim dali šanci získat bezplatně kvalitní české vzdělání.
A co zbývá nám Čechům a Slovákům? Přinejmenším se musíme učit cizí jazyky....